Prvních dvacet let ČKV 1880 popsal ve výročním spisku František Košťál. Později se klub omezoval na výlety, přátelská setkání a oslavy narozenin. Členové ČKV 1880 spolu s kolegy z ostatních klubů dál drželi. Z bývalých rivalů se stali přátelé, kteří se scházeli v neformálním kroužku cyklistů let devadesátých. Od konce 30. let mnozí odcházeli na věčnost, Josef Erlebach, iniciátor mnohého dění v zemi, dokonce dobrovolným odchodem ze světa. Mimochodem byl to on, kdo věnoval Augustinu Vondřichovi trenažer do jeho sbírky historických kol, podobně jako učinili se svými historickými koly mnozí další. Vondřichova sbírka je dnes základem expozice cyklistiky v Národním technickém muzeu.
Jednou z teček za slavnou historií domácí cyklistiky byl skon Josefa Kohouta (1. dubna 1946), kdysi národního hrdiny, nyní zapomenutého, nemocného starce, jehož ženu po válce neprávem zařadili do odsunu. Dalším krokem v tomto duchu se stalo „znárodnění“ dvou prodejen jízdních kol Augustinu Vondřichovi. Tuto ve skutečnosti státní krádež přišel slavný Gusta oznámit přátelům do restaurace, kde se scházeli, se slovy: „Pánové, ode dneška jsem žebrák.“ A objednal šampaňské.
Nástup komunistů k moci znamenal mimo jiné i zrušení všech spolků, klubů, jednot a kroužků. Komunistům ležel v žaludku především Sokol po sletu v červnu 1948, kdy sokolové při pochodu před tribunou ostentativně otočili hlavy, aby nemuseli vzdát hold komunistickému prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Proč je o tom řeč? Protože ČKV 1880 byl nejprve včleněn pod Sokol I. Smíchov, který byl v roce 1951 úředně včleněn pod Sokol Škoda Praha, z něhož se následně stala Tělovýchovná jednota Závody W. Piecka, později TJ Naftové motory.
Něco ale zůstalo. Do kterési skříně ve sklepě v budově původního smíchovského Sokola na Plzeňské třídě někdo nanosil staré desky, papíry, korespondenci, tisky, fotografie a časopisy z archivu ČKV 1880. Snad že to nestálo za odvoz do sběrných surovin. Nebo to naopak cíleně zachránil? Kdo ví. Každopádně na dlouhá desetiletí spadla klec.
